Domácí násilí

Rodina.

Stručně řečeno, je to společenství, kde se sdílí čas, prostor, úzkost i naděje, kde se soužitím všichni „učí pro život“, kde všichni dávají a přijímají, kde formují svou osobnost a mají možnosti zrát k moudrosti – a kde podstatnou složkou všeho je vzájemně sdílená a působená radost. A právě v tom je něco pro rodinu hluboce specifického: Je tu dána jedinečná příležitost, aby toto společenství bylo společenstvím radosti*.

        V rodinách, ve kterých probíhá domácím násilí, tomu tak ale není. Dochází zde k opakovanému fyzickému, psychickému nebo sexuálnímu násilí mezi blízkými osobami. Z výzkumů provedených v České republice agenturou STEM (2001, 2006) vyplynulo, že se násilí odehrává v každé čtvrté rodině.

*Zdroj: Matějček, Z., Langmeier, J. Výpravy za člověkem. Praha: Odeon.

 

Co je domácí násilí?

  • Domácí násilí je fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi intimními partnery, tj. manžely, druhy, rodiči a dětmi apod.,
  • dochází k němu v soukromí, tedy mimo kontrolu veřejnosti,
  • intenzita a frekvence násilných incidentů se zpravidla stupňuje,
  • domácí násilí je jednostranné, osoba násilná a osoba ohrožená si nikdy nemění svoje role.

Co není domácí násilí?

  • Jednorázový incident (spor, hádka),
  • vzájemné potyčky mezi partnery.

 

Formy domácího násilí

Domácí násilí může nabývat nejrůznějších podob, které se mohou vzájemně kombinovat. Není výjimečné, že psychické násilí přejde do fyzického a naopak.

Fyzické násilí

Facky, bití rukama nebo předměty, kopání, škrcení, svazování, ohrožování zbraní, odepírání spánku a jídla, až po útok na život.

Psychické násilí

Ponižování, urážení, obviňování, zákazy, zastrašování, hrubé chování až vyhrožování, vydírání, ničení věcí obětí, terorizování.

Ekonomické násilí

Omezování přístupu k penězům, neposkytování prostředků na společnou domácnost, příp. na děti, absolutní kontrola nad příjmy a výdaji OO, zatajování finanční situace spol. domácnosti.

Izolace

Zákazy kontaktů s rodinou a přáteli, soustavná kontrola – co dělá, s kým se stýká, kam chodí.

Sexuální násilí

Znásilňování, nucení proti vůli k různým sexuálním praktikám, zacházení s blízkou osobou jako se sexuálním objektem.

 

Mýty o domácím násilí

Mýty o domácím násilí vystupují jako „zaručené pravdy“. Mají podobu různých, často protichůdných tvrzení, která vysvětlují příčiny vzniku domácího násilí, chování ohrožené nebo násilné osoby ad. I přes veškerou snahu odborníků řada mýtů ve společnosti přetrvává a nadále tak vytváří bariéru ohroženým osobám při vyhledávání pomoci při řešení jejich situace. Tyto předsudky přesouvají těžiště zodpovědnosti za násilné chování z násilné na ohroženou osobu. Zmírňování viny a racionalizování jednání násilné osoby mohou připravit oběť o odvahu vyjít se svým problémem ven a začít ho aktivně řešit.

Existuje celá řada mýtů o domácím násilí, pro ilustraci uvádíme některé z nich:

PARNERSKÉ NÁSILÍ JE SOUKROMÁ ZÁLEŽITOST, DO KTERÉ BY SE OKOLÍ NEMĚLO MÍCHAT.
NENÍ VHODNÉ SE VMĚŠOVAT DO SOUKROMÍ CIZÍCH LIDÍ, TI BY SI TO MĚLI VYŘEŠIT SAMI.

Jeden z důvodů přežívání domácího násilí. Násilná osoba má pocit, že má na své jednání právo, okolí ho akceptuje a tak v páchání nadále pokračují. Ohrožená osoba naopak získává pocit, že se na podporu zvenčí nemůže spolehnout.

Neexistuje nepsané právo, které by zmocňovalo násilné osoby k právu na fyzické násilí proti svým nejbližším. Takovéto chování je klasifikováno jako trestní čin/přestupek.

DOMÁCÍ NÁSILÍ SE TÝKÁ JEN NEJNIŽŠÍCH SPOLEČENSKÝCH VRSTEV.

Řada výzkumů i zkušeností z praxe ukazuje, že domácí násilí se vyskytuje napříč všemi spol. vrstvami bez ohledu na věk, příjmy, bydliště, rasu, vzdělání, náboženské vyznání či spol. postavení. Připouštíme, že v nižších spol. vrstvách je násilí možná více vidět a může platit úměra, že čím je vyšší postavení a vzdělání násilné osoby, tím propracovanější (potažmo skrytější) může být domácí násilí.

TO NENÍ NÁSILÍ, JE TO JEN HÁDKA.

Je nutné si uvědomit rozdíl mezi násilím, hádkou a rvačkou. Hádku lze definovat jako setkání dvou (a více) přibližně stejně silných stran, kdy se každá strana snaží prosadit své stanovisko. Při rvačce pro změnu útočí všichni, nejsou zde oběti, jen pachatelé. Násilí je jiné. Vyznačuje se nerovností sil a moci zúčastněných stran. Násilná strana používá při prosazení svých zájmů fyzickou či ekonomickou převahu, násilí, zbraně, zastrašování ad. Probíhá tzv. cyklus domácího násilí.

SITUACE NENÍ TAK STRAŠNÁ, JINAK BY ŽENA ODEŠLA.
KDYBY SE JÍ TO NELÍBILO, ODEŠLA BY.

Odpověď proč ohrožené osoby zůstávají v násilném vztahu, není jednoduchá. Existuje celá řada důvodů – každý z nás je od přírody vybaven jinou osobnostní výbavou, máme rozdílné zkušenosti z dětství, jsou zde obavy z reakce okolí (násilná osoba udržuje v ohrožené osobě pocit, že by jí nikdo neuvěřil). Ohrožená osoba se obává, že by mohl splnit své výhrůžky – vezme jí děti, dostane jí do blázince ad. Svou roli sehrává i fakt, že násilní ve vztahu neprobíhá kontinuálně a může být střídáno fázemi „líbánek“, kdy se násilná osoba omlouvá a slibuje, že se změní.